Astinus's Lair

Foto, RPG, IT
  • rss
  • archive
  • A ještě jedna pro klidný začátek nového pracovního týdne. Tak ať se vydaří

    A ještě jedna pro klidný začátek nového pracovního týdne. Tak ať se vydaří

    • 3 days ago
  • Roháč u Lídy na zahradě
Tak se povedlo. Mám v archivu první fotku roháče. Zatím jenom samice, protože samečci se někde schovávali, ale i tak je to perfektní zážitek. Takže díky Lídě a Honzovi za možnost si zafotit.

    Roháč u Lídy na zahradě


    Tak se povedlo. Mám v archivu první fotku roháče. Zatím jenom samice, protože samečci se někde schovávali, ale i tak je to perfektní zážitek. Takže díky Lídě a Honzovi za možnost si zafotit.

    • 3 days ago
  • Rys na vysočině
Tentokrát to trvalo hodně dlouho, ale nakonec jsme na 500px dostal alespoň pár fotek z ůžasného focení rysa na vysočině. Snad se budou líbit
500px.com/astinus

    Rys na vysočině

    Tentokrát to trvalo hodně dlouho, ale nakonec jsme na 500px dostal alespoň pár fotek z ůžasného focení rysa na vysočině. Snad se budou líbit

    500px.com/astinus

    • 3 weeks ago
  • Arco 2013

    Arco 2013

    • 1 month ago
  • Bouldering na Sněžníku

    Perfektní počasí, perfektní okolí… prostě pohodové nedělní odpoledne a to i přez to, že co se týče výkonů to bylo (alespoň u mne) trochu slabší.

    • 1 month ago
  • “Many climbers who give everything else up for climbing eventually find out that freedom becomes a euphemism for having nothing left to lose”
    — Climb magazine 5/2013
    • 1 month ago
  • Bon Voyage…
Je mi trochu smutno. Na konci dubna musím vrátit  mé současné firemní auto zpátky leasingovce. Nejsme zrovna člověk, který by choval k “věcem” nějaké zvláštní emoce a ani omylem nejsem milovník motorizovaných dopravních prostředků. To nejlepší co o autech dokážu říct (a pár už jsem jich měl) je to, že jsou to dobré nástroje pro překonání dlouhých a otravných cest za lezením do itálie nebo francie ideálně v pozici spolujezdce, protože řízení k smrti nenávidím.
Ale ouha! Ta černá plechovka z Mnichova se mi dokázala dostat pod kůži víc, než bych si kdy myslel. A myslím, že se sluší “kamarádovi” který odcházi poděkovat.
1. Chtěl bych ti poděkovat za to, že jsi mne za těch XXX společných kilometrů nikdy nenechal na holičkách a to ani víc jak 2000 kilometrů od domova.
2. Nikdy si nedovolil, aby se mě, nebo komukoliv koho jsi vezl, něco stalo a to ani v situacích kdy se s námi rozhodlo přetahovat divoké prase nebo jsem se zrovna moc nedíval na cestu.
3. Když trochu přimhouřím oko nad vrtochy, které jsi měl hlavně když napadl sníh, musím poděkovat za to, žes projel čímkoliv, co jsem si pro tebe za ty více jak dva roky připravil a je pravda, že ne vždy to byl povrch jako na německé dálnici. (Ailefroide, Dolomity, Chorvatsko)
4. Hlavně bych ti ale chtěl poděkovat za to, že jsi se stal prvím vozem, který mě opravdu bavilo řídit. A to dokonce tak, že jsem neměl problém zvládnout sám 1200Km do Chorvatska, aniž bych se musel střídat. A to je u člověka, kterého otravuje i cesta do Liberce, opravdu velký výkon.
Přeji ti tedy s novým majitelem ještě spoustu kilometrů . Bon voyage…

    Bon Voyage…

    Je mi trochu smutno. Na konci dubna musím vrátit  mé současné firemní auto zpátky leasingovce. Nejsme zrovna člověk, který by choval k “věcem” nějaké zvláštní emoce a ani omylem nejsem milovník motorizovaných dopravních prostředků. To nejlepší co o autech dokážu říct (a pár už jsem jich měl) je to, že jsou to dobré nástroje pro překonání dlouhých a otravných cest za lezením do itálie nebo francie ideálně v pozici spolujezdce, protože řízení k smrti nenávidím.

    Ale ouha! Ta černá plechovka z Mnichova se mi dokázala dostat pod kůži víc, než bych si kdy myslel. A myslím, že se sluší “kamarádovi” který odcházi poděkovat.

    1. Chtěl bych ti poděkovat za to, že jsi mne za těch XXX společných kilometrů nikdy nenechal na holičkách a to ani víc jak 2000 kilometrů od domova.

    2. Nikdy si nedovolil, aby se mě, nebo komukoliv koho jsi vezl, něco stalo a to ani v situacích kdy se s námi rozhodlo přetahovat divoké prase nebo jsem se zrovna moc nedíval na cestu.

    3. Když trochu přimhouřím oko nad vrtochy, které jsi měl hlavně když napadl sníh, musím poděkovat za to, žes projel čímkoliv, co jsem si pro tebe za ty více jak dva roky připravil a je pravda, že ne vždy to byl povrch jako na německé dálnici. (Ailefroide, Dolomity, Chorvatsko)

    4. Hlavně bych ti ale chtěl poděkovat za to, že jsi se stal prvím vozem, který mě opravdu bavilo řídit. A to dokonce tak, že jsem neměl problém zvládnout sám 1200Km do Chorvatska, aniž bych se musel střídat. A to je u člověka, kterého otravuje i cesta do Liberce, opravdu velký výkon.

    Přeji ti tedy s novým majitelem ještě spoustu kilometrů . Bon voyage…

    • 1 month ago
© 2012–2013 Astinus's Lair
Next page
  • Page 1 / 26